Nordin vzdychl a posadil si na hlavu klobouk.

"Tak já se tam půjdu pozeptat," řekl. "Děkuju a na shledanou."
"Nechcete... jít dál?"
"Ne, děkuju."
Otevřela dveře asi tak o deset centimetrů víc, vrhla na něho žádostivý pohled a zeptala se dychtivě:
"Je za to nějaká odměna?"
"Za co?"
"No... já nevím..."
"Sbohem, paní.
Brodil se sněhem ve směru, který mu naznačila. Měl pocit, jako by mu někdo položil na hlavu teplý obklad. Paní ihned zavřela dveře a teď už jistě stojí u okna v ložnici v prvním poschodí.
Byla to malá garáž z eternitu se střechou z vlnitého plechu a stála poněkud stranou. Jistě se do ní vešla nanejvýš dvě auta.
Nad dveřmi svítila elektrická lampa.
Otevřel jednu polovinu dveří a vešel.